Circulation perfection

Čas se zrychluje, nutnost být součástí dokonalého světa narůstá, prostor není reálný a společnost se stává tekutou. Fotografická instalace CIRCULATION PERFECTION zkoumá fenomén sociálních sítí a konstrukci identity v digitálním věku. Monumentální 10metrová fotografie, vyvolaná v temné komoře, zobrazuje jednu tvář zduplikovanou padesátkrát, čímž odkazuje k neustálému koloběhu vytváření dokonalé verze sebe sama. Inspirací díla je koncept tekuté společnosti Zygmunta Baumana, který reflektuje plynulost a nestabilitu moderních identit. Práce poukazuje na rozpor mezi skutečnou osobou a její digitální maskou, která je formována tlakem na perfekcionismus v uzavřené bublině sociálních sítí. Velkolepý formát a tradiční technika vyvolávání kontrastují s pomíjivostí virtuálního světa, čímž dílo vyzývá diváka k zamyšlení nad autenticitou a křehkostí lidské identity v digitální době.

Dílo CIRCULATION PERFECTION je monumentální fotografická instalace o rozměru 10 metrů, vyvolaná tradiční technikou v temné komoře. Na fotografii je zobrazena jediná tvář, která je zduplikována přibližně padesátkrát, čímž vytváří dojem neustálého koloběhu a multiplicity. Tvář symbolizuje touhu po dokonalosti, kterou jedinec promítá do své prezentace na sociálních sítích. Každá duplikace tváře odkazuje k různým verzím identity, které si člověk sám volí a konstruuje podle svého ideálu, avšak pouze z jeho subjektivního pohledu.

Instalace se inspiruje konceptem tekuté společnosti Zygmunta Baumana, který popisuje nestabilitu a plynulost moderních sociálních struktur. Sociální sítě zde představují uzavřenou bublinu, v níž se jednotlivec snaží vytvořit dokonalou verzi sebe sama, odtrženou od reality. Tvář na fotografii není skutečnou osobou, ale uměle vytvořenou maskou, která odráží tlak na konformitu a perfekcionismus v digitálním prostředí. Duplikace tváře také evokuje zrychlený čas (time is accelerating), kdy se identity neustále přetvářejí a přizpůsobují očekáváním okolí. Dílo zkoumá rozpor mezi skutečným a virtuálním světem, kde prostor (space is not real) ztrácí svou hmotnost a stává se pouhou iluzí vytvořenou digitálními platformami. Velkolepý formát instalace zdůrazňuje monumentalitu tohoto fenoménu a zároveň diváka konfrontuje s křehkostí a pomíjivostí těchto umělých identit. Použití tradiční techniky vyvolávání v temné komoře kontrastuje s digitální povahou sociálních sítí a připomíná hmotnost a autenticitu, která v tekuté společnosti mizí.